Fotky Fotky Fotky

9. - 20.8. 2005 - Výprava do Norska 2005

Už to skoro vypadalo, že celé letošní léto strávím na svojí alma mater a že jediné foto co o prázdninách udělám bude vypadat asi takto:


Ale naštěstí jsem svoji labutí píseň dopsal a odevzdal včas (včas = den před plánovaným odjezdem) na to, abych mohl s magnetikama vyrazit směrem fjordy, ledovce, losi - prostě do Norska.

9.8. Praha - Saßnitz - Trelleborg
10.8. Trelleborg - Oslo
11.8. Oslo
12.8. Labro, Heddal, Rjukan, hora Gausta
13.8. Røldal, Sørfjorden, Valurfossen
14.8. Steinsdalsfossen, Bergen
15.8. Sognefjorden, Huldrefossen, Strynefjellsvegen, Geraingerfjorden
16.8. Trollstigen, Trollveggen, Slettafoss, hora Vardehø, Heidal
17.8. národní park Jotunheimen, jezero Gjende
18.8. Lillehammer, Hamar - Glafsfjorden
19.8. jezero Vänern, Trelleborg
20.8. Trelleborg - Saßnitz - Praha


9.8. Praha - Saßnitz - Trelleborg

V úterý ráno tedy vyrazila dvě plně naložená auta se šesti statečnými cestovateli (Honza, MiMa, Čmelda, Jana, Venca a moje maličkost) směrem Teplice, Drážďany, Berlín a ostrov Rujána (Rügen) k přístavu Saßnitz. Cílem bylo stihnout trajekt do švédského Trelleborgu který vyplouvá v 16:45. Leč člověk míní a okolnosti plány mění (ne Čmeldo, vracet se do Prahy nebyl dobrý nápad) takže jsme baltického pobřeží dosáhly asi 30 minut po odplutí trajektu. Další trajekt jel až v 22:30 takže jsme měli dost času prozkoumat městečko Saßnitz. Díky pozdějšímu odplutí jsme strávili lepší část noci na trajektu (do Trelleborgu trvá cesta necelé 4 hodiny) a v 2:30 v noci jsme byli na švédské půdě postaveni před otázku, kde složit hlavu na zbytek noci. Hledání vhodného místa na východ od Trelleborgu se zdálo být beznadějné, ale když už to vypadalo, že se na program dostane návštěva petrohradské Ermitáže, jedno vhodné místečko jsme nalezli. Né že by tedy úplně splňovalo podmínky pro stanování na divoko (přeci jen jsme byli moc blízko jedné farmě), ale posloužilo nám dobře a nikomu jsme snad nepřekáželi. Ironií je, že kdybychom se bývali z přístavu vydali ne na východ ale na západ, tak bychom po několika stech metrech narazili na luxusní plácek na břehu moře... No, alespoň jsme měli tip na plácek pro cestu zpátky. Naštěstí i počasí v noci bylo příznivé takže se dalo spát po širákem, protože po 3. hodině ráno síly na stavění stanů scházeli.


Ponorka H.M.S. Otus kotvící v Saßnitzu


Věž ponorky H.M.S. Otus


Molo v Saßnitzu


Maják na molu


Na trajektu na cestě do Trelleborgu


Záchraný člun trajektu "Sassnitz"

10.8. Trelleborg - Oslo

Druhý den jsme věnovali přesunu do hlavní destinace cesty, tedy do Norska. Cíl dne: Oslo. Takže jsme uháněli přes Helsinborg, Malmö a Göteborg abychom v podvečer dorazili do norského hlavního města a stihli rozbít stany v kopcích nad městem.


Čmelda "tankuje" kousek za švédsko-norskou hranicí


Dřevěné domky v kopcích nad Oslem


Večerní Oslo


Většina výpravy (MiMa chybí) s Oslem v zádech

11.8. Oslo

Čtvrtek jsme celý věnovali Oslu: Vigeland parku s jeho bizardními sochami, pevnosti s krásným výhledem na přístav a (mini)královskému paláci. Po procházce městem nám už zbyl čas jen na návštěvu jednoho z několika muzeí věnovaných lodím. Volba padla na muzeum lodi Fram se kterou se Roald Amundsen plavil Severním ledovým oceánem a k Antarktidě. Nocleh jsme ten den našli západně od Osla u jezera Eikeren.


Oslo a Oslofjord od našeho tábořiště


Vigeland park


Vigeland park


Fontána ve Vigeland parku


Monument ve Vigeland parku


Vigeland park


Sluneční hodiny ve Vigeland parku


Jedna ze soch ve Vigeland parku


Sochy na mostě ve Vigeland parku


Oslo - přístav


Oslo - pevnost


Oslo - pevnost


Oběd na hradbách pevnosti


Loď kotvící pod pevností


Na hradbách pevnosti


Oslo - pevnost


Oslo - pevnost


Vyřazená vojenská loď kotvící v přístavu v Oslu


Královský palác v Oslu


Stráž u královského paláce


Muzeum lodi Fram


Čmelda si zkouší řízení lodi


Loď "Fram"


Tábořiště nad jezerem Eikeren


Jezero Eikeren

12.8. Labro, Heddal, Rjukan, hora Gausta

Ráno jsme ještě jednou skočili do vod Eikerenu (voda byla báječně teplá ;-) ) a s četnými zastávkami jsme se začali přesouvat na západ Norska, k fjordům.

První zastávka byla v městečku Labro u tamní staré vodní elektrárny. Když jsme zde dosyta nafotili, pokračovali jsme do Heddalu, kde stojí největší dochovaný doškový kostel v Norsku. Dále nás ten den cesta zavedla do Rjukanu, který za války proslul výrobou těžké vody pro německý jaderný program. Abychom celý den jen neseděli v autech, udělali jsme si odpoledne malý výšlap na horu Gausta (1883 m) , která se nad Rjukanem tyčí. Výšlap to byl opravdu jen malý, protože cca v 1500 m jsme se museli otočit neb nás tlačil čas. Po chvilce hledání jsme nakonec na noc zakotvili na břehu jezera Totak.


Jezero Eikeren


No comment...


...


Vodní elektrárna v Labro


Elektrárna v Labro


Přívod vody do elektrárny


Kanál na plavbu dřeva


Naposledy: elektrárna v Labro


Dřevěný kostel v Heddalu


Kostel v Heddalu


Oltář kostela Heddalu


Trocha sportu po obědě v Heddalu


Zastávka u jezera Tinnsjø


Jezero Tinnsjø


Vodopád nedaleko Rjukanu


Hora Gausta


Jezero v sedle pod horou Gausta


Výprava v sedle pod Gaustou


A ještě jedna fotka z tohoto sedla


Potůček na louce u cesty na horu Gausta


Pohled z cesty na Guastu do sedla


Elektrárna v Rjukanu


Ovce pasoucí se u cetsy


Celkem typický domek v této části Norska


Jezero Totak


Západ Slunce nad jezerem Totak

13.8. Røldal, Sørfjorden, Valurfossen

Další převážně přesouvací den. A opět s četnými zastávkami. Dopoledne jsme podnikli krátkou procházku v kopcích nad silnicí (bylo to někde na půli cesty mezi jezerem Totak a městečkem Røldal). V sobotu bylo z celého putování snad nejhezčí počasí takže když jsme po poledni dorazili do města Røldal k místnímu dřevěnému kostelíku, Slunce už pálilo víc než dost. Což bylo super a dost velké zlepšení na to že v noci byly pouhé dva stupně, ale ty z nás kteří byli připraveni spíše na závěje to lehce zaskočilo...

Po Røldalu následovala zastávka u vodopádu Latefossen (šikovně postaveného hned u hlavní cesty). Kousek za vodopády jsme konečně narazili na fjord - konkrétně Sørfjorden (sice se mezi námi našli i tací, kteří fjord říkali každé větší vodě kterou jsme dosud potkali, ale tohle byl první skutečný).

Zbytek dne jsme strávili jednak kocháním se a výhledem na fjord a také hledáním vodní elektrárny, která se má v této oblasti nacházet a která je zvláštní tím, že je celá uvnitř skály. Hledání to bylo žel neúspěšné ale na druhou stranu jsme díky němu nalezli príma tábořiště. Pátrání nás totiž zavedlo na polní cestu vinoucí se do kopců jižně od Eidfjordenu. Cesta byla dost strmá a široká tak akorát pro jedno auto takže vyhnout se (celkem častým) protijedoucím autům bylo možné jen v místech kde byla cesta pro tento účel mírně rozšířena. Cesta se ukázala býto slepou - skončila v místě zvaném "Hedlo", kde kromě spousty zaparkovaných německých aut a výhledu na pusté stráně nebylo nic ("Hedlo" se tak pro zbytek naší cesty stalo označením pro - slušně řečeno - "velké nic"). Když jsme se ale kousek vrátili, nalezli jsme bezva plácek na břehu říčky a navíc s ohništěm a kousek od vodopádu Valurfossen.


Domečky u cesty kousek za jezerem Totak


Další zastávka u cesty


A kousek dál jsme opět stavěli - tentokrát na krátkou procházku...


... a vychutnat si výhled do kraje


Krajina před Røldalem


Kopce nad Røldalem


Kostel v Røldalu...


... s typickým hřbitovem


To už jsme za Røldalem - pohled zpátky na městečko přes jezero


Cesta nás dále zavedla k vodopádům Latefossen


Říčka po vodopády


Konečně fjord - Sørfjorden v městečku Espe


Trajekt přes fjord v Brimnes (my jsme se ale přeplavili až druhý den)


V kopcích nedaleko vodopádu Valurfossen


MiMa nad propastí


A Jana v obdobné pozici


Vodopád Valurfossen


Na kopečku nad vodopádem


Na borůvkách


A naše tábořiště

14.8. Steinsdalsfossen, Bergen

Ráno cestou na trajekt se nám podařilo narazit (resp. si všimnout) odbočky k minulý den hledané elektárně (vlastně si nejsem úplně jistý, že to byla ta kterou jsme hledali, ale každopádně tato byla také zabudovaná ve skále). Dorazili jsme ale k ní akorát uprostřed mezi dvěmi prohlídkami a protože se nám nechtělo několik hodin čekat, pokračovali jsme dále.

Bez větších zastávek (vodopád Steinsdalsfossen byl vyjímkou) jsme dorazili do Bergenu - druhého největšího norského města. Přestože se o Bergenu říká že tam není možné nezmoknout, nám počasí přálo a na naše courání po městě, rybím trhu a historickou čtvrtí Bryggen svítilo sluníčko.


Říčka u které jsme tábořili


Vstup do elektrárny Sima


Na trajektu mezi Brimnes a Bruravikem


Míjíme další trajket přes Eidfjorden


Eidfjorden


Vodopád Steinsdalsfossen


Steinsdalsfossen


Čmelda s Janou pod vodopádem


Čmelda a Jana jakožto trollové


Bergen


Bergenský přístav


Historická čtvrť Bryggen


Bryggen


Bergen - pevnost


Bergen - pevnost


Bergen - scha krále Haakona VII


Vchod do nejstaršího kostela ve městě
(samotný kostel ale na to moc nevypadal)



A zde jsme přečkali další noc

15.8. Sognefjorden, Huldrefossen, Strynefjellsvegen, Geraingerfjorden

Již předešlého dne na večer jsme se z Bergenu přesunuli kousek na sever a tento den jsme v tomto směru pokračovali. Po přeplavení fjordu Sognefjorden (který nese četná nej) nás cesta na chvíli zavedla trochu dál od slané vody ke kýčovitě tyrkysovým ledovcovým jezerům a vysoko k zasněženým vrcholkům. Bylo to opravdové peklo - i když počasí toho dne nebylo nic moc, přesto nám to nedalo každých pár minut nestavět a museli jsme fotit a fotit a fotit.

Z kopců zase na úroveň moře: cesta nás dovedla k samému konci Geraingerfjordenu - asi toho nejhezčího fjordu, jaký jsme na cestě potkali.

Putování jsme toho dne zakončili na nejsevernějším místě naší cesty (někde kolem 63. rovnoběžky), kde i v půlce srpna jsou polární dny znát a ani o půlnoci není úplná tma.


Trajket, který nás převezl přes Sognefjord mezi městy Oppedal a Lavik


Břeh Sognefjordu


Vodopád Huldrefossen


Vodopád je uprostřed pastviny


Jezero mezi městy Styrn a Hjell


Cestování po Norsku často zbrzdí domácí zvířectvo přesouvající se silnicích


Norská idylka


Ve městě Olden a jeho okolí jsme narazili na několik...


... až kýčovitě tyrkysových jezer...


... které si přímo říkaly...


... o vyfocení.


Nad vodopádem Ovstebrofoss


Honzové na skále nad vodopádem


Pohled zpátky po cestě, kterou jsme k vodopádu přijeli


Dlouhými a strmými tunely jsme se vyhrabali až do tohoto sedla...


... kde jsme nalezly zasněžené vrcholky,...


... jezera...


... atd.


Zastávka na druhé straně hor u potůčků...


... a krásného výhledu do kraje


Pro tuto chvíli jsme se už přes hory přehoupli a zase míříme dolů


Geraingerfjord


Geraingerfjord


Geraingerfjord

16.8. Trollstigen, Trollveggen, Slettafoss, hora Vardehø, Heidal

Den nám začal v mlze u Trollích stezek - Trollstigen. Mlha se naštěstí chvílemi rozplývala a tak jsme si mohli užít výhledu od vodopádů dolů do údolí a na silnici, která se pod Trollstigenem klikatí.

Kousek dál jsme zase stavěli. U stěny Trollveggen nám ale štěstí nepřálo a vrchol stěny (nebo možná více jak její polovina) se před námi ukryl do mlhy. Srovnání výšky stěny s Eiffelovkou, které nabízela informační cedule, jsme tedy museli pouze věřit a nemohli si ho ověřit

Předešlého dne jsme dlouze diskutovali zda si udělat výšlap v parku Rondane nebo Jotunheimen. Nakonec jsme zvolili kompromis - jít do obou národních parků. První a menší výlet připadl na park Rondane - konkrétně výšlap na horu (nebo spíš kopec) Vardehø.

Večer jsme se přesunuli na kraj parku Jotunheimen, abychom dalšího dne neztráceli čas ježděním.


Trollstigen


Vodopády v Trollstigenu


Pohled z Trollstigenu na silnici vedoucí dolů do údolí


Vodopád v Trollstigenu


Údolí pod Trollstigenem


Pohled na Trollstigen z údolí


Údolí za Trollstigenem


Trollveggen


Zastávka pod Trollveggen


U vodopádu Slettafoss


Tamtéž


Výstup na Vardehø nad Hovringernem


Moje maličkost na vrcholu Vardehø


Pohled z Vardehø do okolí


Sestup z Vardehø


Vardehø


Říčka v Hovringernu


Kostel v Heidalu

17.8. národní park Jotunheimen, jezero Gjende

Cesta po hřebeni Besegen nad jezerem Gjende je označována za nejoblíbenější turistickou trasu v Norsku. Podle toho to tam také vypadá - místy je to václavák. Hlavní důvod oblíbenosti této trasy je asi nádherně tyrkysové jezero Gjende ostře kontrastující s tmavými vodami ostatních okolních jezer

Původně jsme chtěli vyrazit z Gjendesheimu na hřeben, dojít do osady Memurubu a vrátit se po stezce jdoucí po břehu jezera případně se svézt zpět lodí. Z Gjendesheimu jsme ale vyšli dost pozdě a v druhé půlce hřebenu jsme se už psychicky připravovali na to, že poslední loď už nestihneme a zjišťovali jsme kolik máme s sebou baterek, protože cesta po břehu by se určitě protáhla až do večerních hodin. Loď jsme ale nakonec stihli a tak jsme byli ušetřeni ne zrovna snadné zpáteční cesty po svých.

Večer jsme se pak už jen přesunuli kousek směrem Lillehammer a noc strávili u dálnice E6.


Ráno na hranicích parku Jotunheimen


Jezero Gjende a hřeben po kterém jsme se vydali


Gjende z výstupu na hřeben


Pauza při výstupu


Není nad koulovačku v srpnu


Nahoře na hřebeni to bylo poněkud bezútěšné


Všichni členové výpravy (včetně Bořka)


Jezero Gjende


Asi nejprofláknutější fotka z Jotunheimenu - před strmým sestupem z místa s výhledem na dvě jezera


Pohled zpátky po stezce


Gjende


Cesta po hřebeni oddělující jezera


Třetí jezero na druhé straně Gjende


A ještě jedno jezero


Pohled přes Gjende


Osada Memurubu - cíl našeho putování


Čekání na loď v Memurubu


Na lodi přes Gjende...


... zpátky do Gjendesheimu


Vyloďování v Gjendesheimu

18.8. Lillehammer, Hamar - Glafsfjorden

Cestování se nám začalo chýlit ke konci a tak bylo potřeba se přiblížit k švédským břehům. Přímou cestou jsme tedy zamíříli k norsko-švédským hranicím. Na norské půdě nás ale čekaly ještě dvě olympijské zastávky - v Lillehammeru a Hamaru.

Lillehammer je prťavé městečko. Vlastní olympiádu z roku 1994 zde připomínají skokanské můstky a zimní stadion. Kromě olympijských atrakcí zde za zmínku stojí snad jen pěší zóna a bufet se super krevetovými bagetami ;-)

V Hamaru jsme udělali jen krátkou zastávku u bruslařského stadionu, jehož střecha má připomínat vikingskou loď obrácenou vzhůru nohama.

Poslední norskou zastávkou bylo koupání v jezeře u cesty nedaleko hranic. S Norskem jsme se rozloučili a noc strávili na kouzelném místě u jezera Glafsfjorden, kousek za městem Arvika.


Zimní stadion v Lillehammeru


Lillehammer - skokanské můstky


Pod můstky


Pohled od můstků na město


Zde hořel olympijský oheň


Ve městě najde člověk připomínku olypiády doslova na každém kroku


Lillehammer - kostel


Bruslařský stadion v Hamaru


A to už jsme ve Švédsku - u jezera Glafsfjorden


Příprava večeře


Jana, MiMa a Viktor ;-)


Pokus o foto vycházejícího Měsíce

19.8. jezero Vänern, Trelleborg

Cíl předposledního dne byl jasný a nekompromisní: museli jsme se dostat do Trelleborgu, abychom se brzy ráno mohli přeplavit do Německa.

Cesta šla napřed hladce, i když hledání mapou inzerované vyhlídky u obřího jezera Vänern nebylo snadné a místní polní cesty jsme díky tomu projeli dost důkladně. Odměnou nám ale byl krásný výhled na vodní plochu jejíž druhý břeh se ztrácí v nedohlednu, super koupání a také překvápko v podobě bandy našich krajanů - potkat je zrovna v takovém zapadákově byl docela šok.

Věci se pak bohužel trochu zkomplikovali. Napřed to byla zácpa v okolí Göteborgu a nakonec drobná dopravní kolize na sjezdu z dálnice, jednání z policií (naštěstí velmi pohotovou a vstřícnou) a s tím spojené "radosti". Pochroumány byly naštěstí jen plechy a do Trelleborgu jsme nakonec těsně před západem slunce přeci jen dorazili. Nyní jsme už věděli kde tábořit, takže po těch trampotách jsme alespoň nemuseli ještě pracně hledat nocleh.


Ráno u jezera Glafsfjorden


Jezero Vänern


U jezera Vänern


Takhle dopadl zadek našeho auta po kolizi s autem jedneho domorodce


V Trelleborgu po západu Slunce


Trelleborg - východ Měsíce nad přístavem

20.8. Trelleborg - Saßnitz - Praha

Nepříjemně časný budíček nás vyhnal ze stanů (teda jen polovinu z nás - druhá spala jako po celou cestu pod širákem) směrem k trajektu. Zamávali jsme Švédsku a uvelebili se na horní palubě, kde jsme si díky báječnému počasí mohli užít skoro čtyři hodiny pohodového lenošení.

Na německé půdě v Saßnitzu jsme se chvíli zdrželi a zašli do vyřazené britské ponorky H.M.S. Otus, která nyní slouží jako muzeum. Když jsme si zde dostatečně omlátili hlavy o nízké stropy a užili si klaustrofobii, vyrazili jsme do přístavu - projít se po molu a také (téměř) vyjíst jeden stánek s rybími specialitami.

Zbytek cesty už moc záživný nebyl - na zácpu jsme narazili hned za Saßnitzem a ani po najetí na dálnici nebyl provoz nic moc plynulý nemluvě o průjezdu Drážďanami, kde jsme navíc chytili průtrž mračen. Do Prahy jsme nakonec šťastně dorazili téměř přesně o půlnoci.


Trajekt "Trelleborg" který nás vezl zpátky do Německa


Čekání na trajekt


Loď připlouvající do Trelleborgu


Snídaně na palubě trajektu


Trelleborg pomalu mizí za námi


Pohodička na palubě


Nákladní loď kterou jsme míjeli


Záchraný člun trajektu "Trelleborg"


Pobřeží Rujány


Vjezd do přístavu Saßnitz


Torpédové komory ponorky H.M.S. Otus


Vlez do jedné z kajut


Kajuta na ponorce H.M.S Otus


H.M.S. Otus


H.M.S. Otus - na můstku


H.M.S. Otus


H.M.S. Otus - strojovna


H.M.S. Otus


Včelda v ponorce


Honza tamtéž


A to by nebyl MiMa aby se nekryl před objektivy foťáků


Na ponorce H.M.S. Otus

A na konec pár fotek neřazených dle data:

Dopravní značky Norska


Pozor tsunami (asi)


Pozor troll (u cesty pod Trollstigenem)


Pøzør løs


Pøzør løs a Čmelda s Janøu


A napøsledy pøzør løs
(tentøkrát s Hønzøu a Vencøu)


MiMa


Vyfotit MiMu bývá úkol vpravdě nadlidský...


... neb je to tvor kromobyčejně plachý (zejména máli u sebe své mládě, které obvykle nosí přípásané k hrudi)


Spatří-li MiMa objektiv fotoaparátu na sebe namířený, pokouší se schovat za různé teréní překážky...


... nebo se vydává na zběsilý úprk. Proto je tak těžké ho vyfotiti a každá jeho (byť nepovedá fotka) je vzácná a jest záhodno ji zveřejnit a podělit se tak o ni s ostatními.


Na úplný závěr nezbývá než dodat větu, která nás provázela celou cestu:

Staré dobré Norsko!