9. - 20.8. 2005 - Výprava do Norska 2005

Už to skoro vypadalo, že celé letošní léto strávím na svojí alma mater a že jediné foto co o prázdninách udělám bude vypadat asi takto:

Ale naštěstí jsem svoji labutí píseň dopsal a odevzdal včas (včas = den před plánovaným odjezdem) na to, abych mohl s magnetikama vyrazit směrem fjordy, ledovce, losi - prostě do Norska.

9.8. Praha - Saßnitz - Trelleborg
10.8. Trelleborg - Oslo
11.8. Oslo
12.8. Labro, Heddal, Rjukan, hora Gausta
13.8. Røldal, Sørfjorden, Valurfossen
14.8. Steinsdalsfossen, Bergen
15.8. Sognefjorden, Huldrefossen, Strynefjellsvegen, Geraingerfjorden
16.8. Trollstigen, Trollveggen, Slettafoss, hora Vardehø, Heidal
17.8. národní park Jotunheimen, jezero Gjende
18.8. Lillehammer, Hamar - Glafsfjorden
19.8. jezero Vänern, Trelleborg
20.8. Trelleborg - Saßnitz - Praha

9.8. Praha - Saßnitz - Trelleborg

V úterý ráno tedy vyrazila dvě plně naložená auta se šesti statečnými cestovateli (Honza, MiMa, Čmelda, Jana, Venca a moje maličkost) směrem Teplice, Drážďany, Berlín a ostrov Rujána (Rügen) k přístavu Saßnitz. Cílem bylo stihnout trajekt do švédského Trelleborgu který vyplouvá v 16:45. Leč člověk míní a okolnosti plány mění (ne Čmeldo, vracet se do Prahy nebyl dobrý nápad) takže jsme baltického pobřeží dosáhly asi 30 minut po odplutí trajektu. Další trajekt jel až v 22:30 takže jsme měli dost času prozkoumat městečko Saßnitz. Díky pozdějšímu odplutí jsme strávili lepší část noci na trajektu (do Trelleborgu trvá cesta necelé 4 hodiny) a v 2:30 v noci jsme byli na švédské půdě postaveni před otázku, kde složit hlavu na zbytek noci. Hledání vhodného místa na východ od Trelleborgu se zdálo být beznadějné, ale když už to vypadalo, že se na program dostane návštěva petrohradské Ermitáže, jedno vhodné místečko jsme nalezli. Né že by tedy úplně splňovalo podmínky pro stanování na divoko (přeci jen jsme byli moc blízko jedné farmě), ale posloužilo nám dobře a nikomu jsme snad nepřekáželi. Ironií je, že kdybychom se bývali z přístavu vydali ne na východ ale na západ, tak bychom po několika stech metrech narazili na luxusní plácek na břehu moře... No, alespoň jsme měli tip na plácek pro cestu zpátky. Naštěstí i počasí v noci bylo příznivé takže se dalo spát po širákem, protože po 3. hodině ráno síly na stavění stanů scházeli.

Ponorka H.M.S. Otus kotvící v Saßnitzu	Věž ponorky H.M.S. Otus	Molo v Saßnitzu	Maják na molu
Na trajektu na cestě do Trelleborgu		Záchraný člun trajektu "Sassnitz"

10.8. Trelleborg - Oslo

Druhý den jsme věnovali přesunu do hlavní destinace cesty, tedy do Norska. Cíl dne: Oslo. Takže jsme uháněli přes Helsinborg, Malmö a Göteborg abychom v podvečer dorazili do norského hlavního města a stihli rozbít stany v kopcích nad městem.

Čmelda "tankuje" kousek za švédsko-norskou hranicí

Dřevěné domky v kopcích nad Oslem

Večerní Oslo

Většina výpravy (MiMa chybí) s Oslem v zádech

11.8. Oslo

Čtvrtek jsme celý věnovali Oslu: Vigeland parku s jeho bizardními sochami, pevnosti s krásným výhledem na přístav a (mini)královskému paláci. Po procházce městem nám už zbyl čas jen na návštěvu jednoho z několika muzeí věnovaných lodím. Volba padla na muzeum lodi Fram se kterou se Roald Amundsen plavil Severním ledovým oceánem a k Antarktidě. Nocleh jsme ten den našli západně od Osla u jezera Eikeren.

Oslo a Oslofjord od našeho tábořiště	Vigeland park	Vigeland park	Fontána ve Vigeland parku
Monument ve Vigeland parku	Vigeland park	Sluneční hodiny ve Vigeland parku	Jedna ze soch ve Vigeland parku
Sochy na mostě ve Vigeland parku	Oslo - přístav	Oslo - pevnost	Oslo - pevnost
Oběd na hradbách pevnosti	Loď kotvící pod pevností	Na hradbách pevnosti	Oslo - pevnost
Oslo - pevnost	Vyřazená vojenská loď kotvící v přístavu v Oslu	Královský palác v Oslu	Stráž u královského paláce
Muzeum lodi Fram	Čmelda si zkouší řízení lodi	Loď "Fram"	Tábořiště nad jezerem Eikeren
Jezero Eikeren

12.8. Labro, Heddal, Rjukan, hora Gausta

Ráno jsme ještě jednou skočili do vod Eikerenu (voda byla báječně teplá ;-) ) a s četnými zastávkami jsme se začali přesouvat na západ Norska, k fjordům.

První zastávka byla v městečku Labro u tamní staré vodní elektrárny. Když jsme zde dosyta nafotili, pokračovali jsme do Heddalu, kde stojí největší dochovaný doškový kostel v Norsku. Dále nás ten den cesta zavedla do Rjukanu, který za války proslul výrobou těžké vody pro německý jaderný program. Abychom celý den jen neseděli v autech, udělali jsme si odpoledne malý výšlap na horu Gausta (1883 m) , která se nad Rjukanem tyčí. Výšlap to byl opravdu jen malý, protože cca v 1500 m jsme se museli otočit neb nás tlačil čas. Po chvilce hledání jsme nakonec na noc zakotvili na břehu jezera Totak.

Jezero Eikeren	No comment...	...	Vodní elektrárna v Labro
Elektrárna v Labro	Přívod vody do elektrárny	Kanál na plavbu dřeva	Naposledy: elektrárna v Labro
Dřevěný kostel v Heddalu	Kostel v Heddalu	Oltář kostela Heddalu	Trocha sportu po obědě v Heddalu
Zastávka u jezera Tinnsjø	Jezero Tinnsjø	Vodopád nedaleko Rjukanu	Hora Gausta
Jezero v sedle pod horou Gausta	Výprava v sedle pod Gaustou	A ještě jedna fotka z tohoto sedla	Potůček na louce u cesty na horu Gausta
Pohled z cesty na Guastu do sedla	Elektrárna v Rjukanu	Ovce pasoucí se u cetsy	Celkem typický domek v této části Norska
Jezero Totak		Západ Slunce nad jezerem Totak

13.8. Røldal, Sørfjorden, Valurfossen

Další převážně přesouvací den. A opět s četnými zastávkami. Dopoledne jsme podnikli krátkou procházku v kopcích nad silnicí (bylo to někde na půli cesty mezi jezerem Totak a městečkem Røldal). V sobotu bylo z celého putování snad nejhezčí počasí takže když jsme po poledni dorazili do města Røldal k místnímu dřevěnému kostelíku, Slunce už pálilo víc než dost. Což bylo super a dost velké zlepšení na to že v noci byly pouhé dva stupně, ale ty z nás kteří byli připraveni spíše na závěje to lehce zaskočilo...

Po Røldalu následovala zastávka u vodopádu Latefossen (šikovně postaveného hned u hlavní cesty). Kousek za vodopády jsme konečně narazili na fjord - konkrétně Sørfjorden (sice se mezi námi našli i tací, kteří fjord říkali každé větší vodě kterou jsme dosud potkali, ale tohle byl první skutečný).

Zbytek dne jsme strávili jednak kocháním se a výhledem na fjord a také hledáním vodní elektrárny, která se má v této oblasti nacházet a která je zvláštní tím, že je celá uvnitř skály. Hledání to bylo žel neúspěšné ale na druhou stranu jsme díky němu nalezli príma tábořiště. Pátrání nás totiž zavedlo na polní cestu vinoucí se do kopců jižně od Eidfjordenu. Cesta byla dost strmá a široká tak akorát pro jedno auto takže vyhnout se (celkem častým) protijedoucím autům bylo možné jen v místech kde byla cesta pro tento účel mírně rozšířena. Cesta se ukázala býto slepou - skončila v místě zvaném "Hedlo", kde kromě spousty zaparkovaných německých aut a výhledu na pusté stráně nebylo nic ("Hedlo" se tak pro zbytek naší cesty stalo označením pro - slušně řečeno - "velké nic"). Když jsme se ale kousek vrátili, nalezli jsme bezva plácek na břehu říčky a navíc s ohništěm a kousek od vodopádu Valurfossen.

Domečky u cesty kousek za jezerem Totak	Další zastávka u cesty	A kousek dál jsme opět stavěli - tentokrát na krátkou procházku...	... a vychutnat si výhled do kraje
Krajina před Røldalem	Kopce nad Røldalem	Kostel v Røldalu...	... s typickým hřbitovem
To už jsme za Røldalem - pohled zpátky na městečko přes jezero	Cesta nás dále zavedla k vodopádům Latefossen	Říčka po vodopády	Konečně fjord - Sørfjorden v městečku Espe
Trajekt přes fjord v Brimnes (my jsme se ale přeplavili až druhý den)	V kopcích nedaleko vodopádu Valurfossen	MiMa nad propastí	A Jana v obdobné pozici
Vodopád Valurfossen	Na kopečku nad vodopádem	Na borůvkách	A naše tábořiště

14.8. Steinsdalsfossen, Bergen

Ráno cestou na trajekt se nám podařilo narazit (resp. si všimnout) odbočky k minulý den hledané elektárně (vlastně si nejsem úplně jistý, že to byla ta kterou jsme hledali, ale každopádně tato byla také zabudovaná ve skále). Dorazili jsme ale k ní akorát uprostřed mezi dvěmi prohlídkami a protože se nám nechtělo několik hodin čekat, pokračovali jsme dále.

Bez větších zastávek (vodopád Steinsdalsfossen byl vyjímkou) jsme dorazili do Bergenu - druhého největšího norského města. Přestože se o Bergenu říká že tam není možné nezmoknout, nám počasí přálo a na naše courání po městě, rybím trhu a historickou čtvrtí Bryggen svítilo sluníčko.

Říčka u které jsme tábořili	Vstup do elektrárny Sima	Na trajektu mezi Brimnes a Bruravikem	Míjíme další trajket přes Eidfjorden
Eidfjorden	Vodopád Steinsdalsfossen	Steinsdalsfossen	Čmelda s Janou pod vodopádem
Čmelda a Jana jakožto trollové	Bergen	Bergenský přístav	Historická čtvrť Bryggen
Bryggen	Bergen - pevnost	Bergen - pevnost	Bergen - scha krále Haakona VII
Vchod do nejstaršího kostela ve městě (samotný kostel ale na to moc nevypadal)		A zde jsme přečkali další noc

15.8. Sognefjorden, Huldrefossen, Strynefjellsvegen, Geraingerfjorden

Již předešlého dne na večer jsme se z Bergenu přesunuli kousek na sever a tento den jsme v tomto směru pokračovali. Po přeplavení fjordu Sognefjorden (který nese četná nej) nás cesta na chvíli zavedla trochu dál od slané vody ke kýčovitě tyrkysovým ledovcovým jezerům a vysoko k zasněženým vrcholkům. Bylo to opravdové peklo - i když počasí toho dne nebylo nic moc, přesto nám to nedalo každých pár minut nestavět a museli jsme fotit a fotit a fotit.

Z kopců zase na úroveň moře: cesta nás dovedla k samému konci Geraingerfjordenu - asi toho nejhezčího fjordu, jaký jsme na cestě potkali.

Putování jsme toho dne zakončili na nejsevernějším místě naší cesty (někde kolem 63. rovnoběžky), kde i v půlce srpna jsou polární dny znát a ani o půlnoci není úplná tma.

Trajket, který nás převezl přes Sognefjord mezi městy Oppedal a Lavik	Břeh Sognefjordu	Vodopád Huldrefossen	Vodopád je uprostřed pastviny
Jezero mezi městy Styrn a Hjell	Cestování po Norsku často zbrzdí domácí zvířectvo přesouvající se silnicích	Norská idylka	Ve městě Olden a jeho okolí jsme narazili na několik...
... až kýčovitě tyrkysových jezer...	... které si přímo říkaly...	... o vyfocení.	Nad vodopádem Ovstebrofoss
Honzové na skále nad vodopádem	Pohled zpátky po cestě, kterou jsme k vodopádu přijeli	Dlouhými a strmými tunely jsme se vyhrabali až do tohoto sedla...	... kde jsme nalezly zasněžené vrcholky,...
... jezera...	... atd.	Zastávka na druhé straně hor u potůčků...	... a krásného výhledu do kraje
Pro tuto chvíli jsme se už přes hory přehoupli a zase míříme dolů	Geraingerfjord	Geraingerfjord	Geraingerfjord

16.8. Trollstigen, Trollveggen, Slettafoss, hora Vardehø, Heidal

Den nám začal v mlze u Trollích stezek - Trollstigen. Mlha se naštěstí chvílemi rozplývala a tak jsme si mohli užít výhledu od vodopádů dolů do údolí a na silnici, která se pod Trollstigenem klikatí.

Kousek dál jsme zase stavěli. U stěny Trollveggen nám ale štěstí nepřálo a vrchol stěny (nebo možná více jak její polovina) se před námi ukryl do mlhy. Srovnání výšky stěny s Eiffelovkou, které nabízela informační cedule, jsme tedy museli pouze věřit a nemohli si ho ověřit

Předešlého dne jsme dlouze diskutovali zda si udělat výšlap v parku Rondane nebo Jotunheimen. Nakonec jsme zvolili kompromis - jít do obou národních parků. První a menší výlet připadl na park Rondane - konkrétně výšlap na horu (nebo spíš kopec) Vardehø.

Večer jsme se přesunuli na kraj parku Jotunheimen, abychom dalšího dne neztráceli čas ježděním.

Trollstigen	Vodopády v Trollstigenu	Pohled z Trollstigenu na silnici vedoucí dolů do údolí	Vodopád v Trollstigenu
Údolí pod Trollstigenem	Pohled na Trollstigen z údolí	Údolí za Trollstigenem	Trollveggen
Zastávka pod Trollveggen	U vodopádu Slettafoss	Tamtéž	Výstup na Vardehø nad Hovringernem
Moje maličkost na vrcholu Vardehø	Pohled z Vardehø do okolí	Sestup z Vardehø	Vardehø
Říčka v Hovringernu		Kostel v Heidalu

17.8. národní park Jotunheimen, jezero Gjende

Cesta po hřebeni Besegen nad jezerem Gjende je označována za nejoblíbenější turistickou trasu v Norsku. Podle toho to tam také vypadá - místy je to václavák. Hlavní důvod oblíbenosti této trasy je asi nádherně tyrkysové jezero Gjende ostře kontrastující s tmavými vodami ostatních okolních jezer

Původně jsme chtěli vyrazit z Gjendesheimu na hřeben, dojít do osady Memurubu a vrátit se po stezce jdoucí po břehu jezera případně se svézt zpět lodí. Z Gjendesheimu jsme ale vyšli dost pozdě a v druhé půlce hřebenu jsme se už psychicky připravovali na to, že poslední loď už nestihneme a zjišťovali jsme kolik máme s sebou baterek, protože cesta po břehu by se určitě protáhla až do večerních hodin. Loď jsme ale nakonec stihli a tak jsme byli ušetřeni ne zrovna snadné zpáteční cesty po svých.

Večer jsme se pak už jen přesunuli kousek směrem Lillehammer a noc strávili u dálnice E6.

Ráno na hranicích parku Jotunheimen	Jezero Gjende a hřeben po kterém jsme se vydali	Gjende z výstupu na hřeben	Pauza při výstupu
Není nad koulovačku v srpnu	Nahoře na hřebeni to bylo poněkud bezútěšné	Všichni členové výpravy (včetně Bořka)	Jezero Gjende
Asi nejprofláknutější fotka z Jotunheimenu - před strmým sestupem z místa s výhledem na dvě jezera	Pohled zpátky po stezce	Gjende	Cesta po hřebeni oddělující jezera
Třetí jezero na druhé straně Gjende	A ještě jedno jezero	Pohled přes Gjende	Osada Memurubu - cíl našeho putování
Čekání na loď v Memurubu	Na lodi přes Gjende...	... zpátky do Gjendesheimu	Vyloďování v Gjendesheimu

18.8. Lillehammer, Hamar - Glafsfjorden

Cestování se nám začalo chýlit ke konci a tak bylo potřeba se přiblížit k švédským břehům. Přímou cestou jsme tedy zamíříli k norsko-švédským hranicím. Na norské půdě nás ale čekaly ještě dvě olympijské zastávky - v Lillehammeru a Hamaru.

Lillehammer je prťavé městečko. Vlastní olympiádu z roku 1994 zde připomínají skokanské můstky a zimní stadion. Kromě olympijských atrakcí zde za zmínku stojí snad jen pěší zóna a bufet se super krevetovými bagetami ;-)

V Hamaru jsme udělali jen krátkou zastávku u bruslařského stadionu, jehož střecha má připomínat vikingskou loď obrácenou vzhůru nohama.

Poslední norskou zastávkou bylo koupání v jezeře u cesty nedaleko hranic. S Norskem jsme se rozloučili a noc strávili na kouzelném místě u jezera Glafsfjorden, kousek za městem Arvika.

Zimní stadion v Lillehammeru	Lillehammer - skokanské můstky	Pod můstky	Pohled od můstků na město
Zde hořel olympijský oheň	Ve městě najde člověk připomínku olypiády doslova na každém kroku	Lillehammer - kostel	Bruslařský stadion v Hamaru
A to už jsme ve Švédsku - u jezera Glafsfjorden	Příprava večeře	Jana, MiMa a Viktor ;-)	Pokus o foto vycházejícího Měsíce

19.8. jezero Vänern, Trelleborg

Cíl předposledního dne byl jasný a nekompromisní: museli jsme se dostat do Trelleborgu, abychom se brzy ráno mohli přeplavit do Německa.

Cesta šla napřed hladce, i když hledání mapou inzerované vyhlídky u obřího jezera Vänern nebylo snadné a místní polní cesty jsme díky tomu projeli dost důkladně. Odměnou nám ale byl krásný výhled na vodní plochu jejíž druhý břeh se ztrácí v nedohlednu, super koupání a také překvápko v podobě bandy našich krajanů - potkat je zrovna v takovém zapadákově byl docela šok.

Věci se pak bohužel trochu zkomplikovali. Napřed to byla zácpa v okolí Göteborgu a nakonec drobná dopravní kolize na sjezdu z dálnice, jednání z policií (naštěstí velmi pohotovou a vstřícnou) a s tím spojené "radosti". Pochroumány byly naštěstí jen plechy a do Trelleborgu jsme nakonec těsně před západem slunce přeci jen dorazili. Nyní jsme už věděli kde tábořit, takže po těch trampotách jsme alespoň nemuseli ještě pracně hledat nocleh.

Ráno u jezera Glafsfjorden	Jezero Vänern	U jezera Vänern	Takhle dopadl zadek našeho auta po kolizi s autem jedneho domorodce
V Trelleborgu po západu Slunce		Trelleborg - východ Měsíce nad přístavem

20.8. Trelleborg - Saßnitz - Praha

Nepříjemně časný budíček nás vyhnal ze stanů (teda jen polovinu z nás - druhá spala jako po celou cestu pod širákem) směrem k trajektu. Zamávali jsme Švédsku a uvelebili se na horní palubě, kde jsme si díky báječnému počasí mohli užít skoro čtyři hodiny pohodového lenošení.

Na německé půdě v Saßnitzu jsme se chvíli zdrželi a zašli do vyřazené britské ponorky H.M.S. Otus, která nyní slouží jako muzeum. Když jsme si zde dostatečně omlátili hlavy o nízké stropy a užili si klaustrofobii, vyrazili jsme do přístavu - projít se po molu a také (téměř) vyjíst jeden stánek s rybími specialitami.

Zbytek cesty už moc záživný nebyl - na zácpu jsme narazili hned za Saßnitzem a ani po najetí na dálnici nebyl provoz nic moc plynulý nemluvě o průjezdu Drážďanami, kde jsme navíc chytili průtrž mračen. Do Prahy jsme nakonec šťastně dorazili téměř přesně o půlnoci.

Trajekt "Trelleborg" který nás vezl zpátky do Německa	Čekání na trajekt	Loď připlouvající do Trelleborgu	Snídaně na palubě trajektu
Trelleborg pomalu mizí za námi	Pohodička na palubě	Nákladní loď kterou jsme míjeli	Záchraný člun trajektu "Trelleborg"
Pobřeží Rujány	Vjezd do přístavu Saßnitz	Torpédové komory ponorky H.M.S. Otus	Vlez do jedné z kajut
Kajuta na ponorce H.M.S Otus	H.M.S. Otus	H.M.S. Otus - na můstku	H.M.S. Otus
H.M.S. Otus - strojovna	H.M.S. Otus	Včelda v ponorce	Honza tamtéž
A to by nebyl MiMa aby se nekryl před objektivy foťáků		Na ponorce H.M.S. Otus

A na konec pár fotek neřazených dle data:

Dopravní značky Norska

Pozor tsunami (asi)	Pozor troll (u cesty pod Trollstigenem)	Pøzør løs	Pøzør løs a Čmelda s Janøu
A napøsledy pøzør løs (tentøkrát s Hønzøu a Vencøu)

MiMa

Vyfotit MiMu bývá úkol vpravdě nadlidský...

... neb je to tvor kromobyčejně plachý (zejména máli u sebe své mládě, které obvykle nosí přípásané k hrudi)

Spatří-li MiMa objektiv fotoaparátu na sebe namířený, pokouší se schovat za různé teréní překážky...

... nebo se vydává na zběsilý úprk. Proto je tak těžké ho vyfotiti a každá jeho (byť nepovedá fotka) je vzácná a jest záhodno ji zveřejnit a podělit se tak o ni s ostatními.

Na úplný závěr nezbývá než dodat větu, která nás provázela celou cestu:

Staré dobré Norsko!

www.TomasRadil.net