![]() |
![]() |
![]() |
|
30.4. - 6.5. 2007 - Polsko |
![]() |
Je to ostuda, ale na pořádnou cestu k našim polským sousedům jsem se dostal až když mne tam zavedla moje práce. Kromě návštěvy alespoň několika málo míst jsem tak měl i příležitost po dlouhé době potkat alespoň pár svých polských přátel.
30.4. - 3.5. Varšava (Warszawa)
Hlavní město Polska příliš neuspokojí toho, kdo se touží kochat památkami. Po druhé světové válce těch památek mnoho nezůstalo a přestože byly mnohé znovu postaveny (např. Královský palác), historické centrum Varšavy je velmi malé. Město má stále ráz, který mu dala poválečná výstavba s jasnou inspirací v tehdejším Sovětském svazu - typickým příkladem je stále nejvyšší varšavská budova, Palác kultury a vědy. Ve Varšavě je ale i mnoho nových budov a některé jsou velmi hezké - např. budova Nejvyššího soudu. Myslím, že Varšava i díky té "nezatíženosti" historickými budovami bude jednou velmi zajímavým moderním městem.
4. - 6.5. Krakov (Kraków)
Krakov je pro historie chtivého turistu úplným opakem Varšavy. Jen na samotném Hlavním rynku (takový krakovský Staromák, i když vzhledem bych ho spíše přirovnal k olomouckému Hornímu náměstí) je toho k vidění víc než dost. Druhým místem, kde se dá strávit minimálně jedno celé odpoledne je vrch Wavel s královským palácem, katedrálou a dalšími zajímavostmi. Moje návštěva v Krakově byla bohužel dost uspěchaná (kromě Krakova jsem chtěl navštívit i pár míst v okolí) a tak jsem kromě královských komnat nestihl návštěvu interiéru žádné z památek ve městě.
4.5. Velička (Wieliczka)
Nějakých 15 km od Krakova se nachází dnes již opuštěný solný důl Velička. Důl je starý přes 700 let a těžba zde skončila teprve v roce 1996. Přesto se z něj ale stále získává sůl: podzemní vody je třeba z dolu odčerpávat, aby ho nezaplavily, a protože jsou příliš slané, aby se pouštěly rovnou do přírody, musí se napřed soli zbavit (pokud si to dobře pamatuji, tak ročně tak získají přes 10 tun soli). Důl samotný by jistě stál za návštěvu (kdy jindy má člověk příležitost dostat se 327 metrů pod zem?), ale co z Veličky dělá něco opravdu vyjímečného (a co ji dostalo do seznamu světového dědictví UNESCO) jsou podzemní kaple a v nich sochy, vše vytesáno ze soli horníky, kteří zde pracovali. Nejstarší kaple sv. Antonína pochází z roku 1698 ale najdou se zde přírustky docela nedávné (jako např. socha papeže Jana Pavla II.). Největší kaplí je pak kaple sv. Kingy s úžasnými reliéfy na stěnách. V této kapli jsou dokonce i lustry u stropu zdobené solí.
Do Veličky se dá velmi pohodlně dostat busem z Krakova. Jediná potíže je, že polská autobusová doprava mi přišla dost chaotická. Z Krakova do Veličky (a to samé platí i pro dopravu do Osvětimy) jezdí několik společností, každá z jiného místa Krakova a každá staví na trochu jiném místě cílové destinace. Je trochu problém se v tom zorientovat a vychytat časy odjezdů aby člověk zbytečně nečekal na bus. Zajímavé je, že naproti tomu doprava vlaky je v Polsku v pohodě a takovýmito neduhy netrpí (ale moje zkušenost je založená jen na dvou cestách ICčkem).
5.5. Osvětim (Oświęcim)
![]() Koncentrační tábor Osvětim |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() Koncentrační tábor Březinka |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |