![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
27.3. 2004 - Setúbal
Počasí bylo ráno docela ucházející a tak jsem se navzdory krajně nepříznivé předpovědi počasí vydal na plánovaný výlet do Setúbalu - 3. největšího portugalského přístavu ležícího asi 50 km jižně od Lisabonu. Jak jsem se však v průběhu dne přesvědčil, předpověď se tentokrát nemýlila.
Nejprve jsem v lisabonském přístavu Terreiro do Paço (nedaleko Praça do Comércio) nastoupil na trajekt do Barreira, odkud měl jet do Setúbalu vlak. Trať do Setúbalu je ale v rekonstrukci, takže dopravu na trase zajišťují autobusy. Asi po hodině jízdy jsem vystoupil v Setúbalu - to už začínalo kapat a v menší či větší míře (spíš teda větší) to vydrželo celý den.
Místní dvě muzea byla pro mne spíše zklamáním. Obě (archeologicko -etnografické i muzeum "práce") jsou dost malé a za čtvrt hodiny je má člověk projité i když se hodně loudá.
Po procházce uličkami starého Setúbalu, jsem zamířil k trajektu, který jezdí přes řeku Sado na tróiský poloostrov do Tróii. Tam jsem chtěl zajít k ruinám Cetobrigy - římského městečka. Samotná Tróia působila dost depresivně. Mám pocit, že tam není nic jiného než hotely a rekreační střediska na atlantickém pobřeží a ty byly celkem pochopitelně v tomto čase (a počasí) zcela opuštěné. Mapa této oblasti je v mém Průvodci dost hrubá a tak jsem neměl tušení, jak daleko od přístavu to může být. Orientační mapa v Tróii mi prozradila, že je to ještě dalších 5 km. Vzhledem k sílícímu dešti jsem na 10 km procházku neměl moc náladu a tak jsem Cetobrigu odložil na příhodnější dobu.
Zpět v Setúbalu jsem se jal šplhat na kopec k hradu São Filipe. Samotný hrad tvoří jen hradby a v ubytovna s restaurací (na fotkách je to ta bílá budova) takže nic moc, ale výhled z hradeb do všech stran byl i za sobotného počasí úžasný. Je z nich nádherný výhled na samotné město, široké ústí řeky Sado, úzký tróiský poloostrov ležící mezi řekou a Atlantikem a také na kopce, kde začíná přírodní park Parque Natural da Arrábida. Už jen kvůli Cetobrize a tomuto výhledu by myslím stálo za to se do Setúbalu ještě jednou vrátit.
Den se pomalu chýlil k večeru (cesty trajektem jsou sice hezké, ale nepříliš rychlé) a tak jsem už jen stihl vyfotit kostely Santa Maria da Graça a São Julião (mají krásné interiéry - je fascinující, kam všude a v jakém množství jsou portugalci schopni nacpat to svoje azulejos) a pomalu zamířil k nádraží.
Zpět v Lisabonu na Praça do Comércio jsem chytil největší slejvák za celý den a tak když jsem se doploužil na kolej, byl jsem rád že jsem rád.