![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
8.-9.5. 2004 - Évora, Montemor-o-Novo, Elvas
Až dosud byly všechny mé cesty jednodenními "výpady" z Lisabonu. Hlavní nevýhodou takových cest je, že člověk často stráví více času cestováním než vlastním pobytem v cílovém místě. Také seznam cílů je tím omezen na okruh asi 150 km v okolí Lisabonu. Évora sice neleží daleko od hlavního města (asi 130 km) ale s Janou jsme chtěli navštívit prehistorické památky v jejím okolí a to by se do jediného dne nevešlo. Sice to nakonec dopadlo všechno trošku jinak a menhiry muselo zastoupit město Elvas, ale když nic jiného tak procházka večerní Évorou a fotky z ní určitě stály za přenocování.
Již samotný výjezd z Lisabonu stál za to - cesta přes 18 km dlouhý most Vasco da Gama je určitě zážitek.
Évora i Elvas leží v části Portugalska, které se říká Alentejo - neboli prostě "Za řekou Tejo". Tato část má v zemi několik NEJ - je největší (zabírá třetinu země), nejchudší a nejméně osídlená. Cesta do Évory vedla téměř neměnnou, lehce zvlněnou krajinou řídkých hájů korkových dubů. Celkem příjemná změna oproti hustě osídlenému kraji severně od Lisabonu.
Hned po příjezdu do města jsme zamířili do turistických informací (jak se ukázalo byly to spíš ne-informace nebo dezinformace) shánět ubytování (hostel je v Évoře tento rok bohužel zavřený a na kemp nebylo to správné počasí) a zjistit, jak se dá dostat k menhirům za městem. Ještě že mám svého Průvodce, protože paní na informacích nám moc nepomohla (ubytování, natož pak levné, prý v Évoře žádné volné již není a cestovat bez auta, kdo to prý kdy viděl). V penzionu "Casa dos Teles", který Průvodce doporučuje, sice neodpovídají na e-maily ale pokoj volný měli. Co se týká cesty k menhirům i v tomto jsme se chtěli spolehnout na Průvodce a odpoledne obejít v něm uvedené půjčovny kol a na nich k menhirům v neděli zajet.
Évora (myšleno její stará část uzavřená hradbami) je celkem malé město a není problém ho za den projít křížem krážem. Naše putování bylo ten den okořeněno naprostým orientačním ne-smyslem nás obou, který vyvrcholil večer kdy jsme při hledání supermarketu Pingo Doce (Sladká kapka), který jsme ráno viděli, obešli půl města podél hradeb v přesvědčení, že za dalším rohem to už ale určitě muselo být...
Co si zde nikdo nesmí nechat ujít jsou určitě pozůstatky římského chrámu (označovaného jako Dianin chrám) z 2. či 3. století n.l. Jedná se o nejlépe dochovanou římskou památku v Portugalsku. Nepřehlédnutelnou dominantou města je katedrála (Sé) s jejími třemi věžemi a každou jinou. Dále je zde (samozřejmě) spousta kostelů, kostnice (prý nejstrašidelnější v Protugalsku - to teda nic moc) a chybět nesmí ani akvadukt (Aqueduto da Água de Prata - akvadukt stříbrné vody). Místní akvadukt ale nepatří mezi ty nejhezčí co jsem tu měl možnost vidět. Trochu jsem byl zklamán i z místní univerzity o jejíž budově jsem (nevím proč) měl vysoké mínění.
Po projití města bylo na čase sehnat si kola na plánovanou nedělní cestu k menhirům. Bohužel obě půjčovny kol byly zavřené a tak přišel na řadu plán B. Na rychlo spíchnutý plán B se sestával z ranního přesunu do města Elvas, který jsme tak jako tak chtěli jednou navštívit. To, že jsme na neděli sehnali v Alentejo spoj mezi dvěmi menšími městy se rovnalo malému zázraku. Sice to znamenalo vrátit se cca 20 km směrem na Lisabon do města Montemor-o-Novo a tam přestoupit na spoj do Elvase (který samozřejmě Évorou projíždí ale nestaví v ní), ale hlavně že něco jelo. Předpověď počasí na neděli (tj. désť) totiž vyšla bezezbytku a tak by se plán A stejně nedal uskutečnit.
Nedělní Montemor-o-Novo je neuvěřitelně ospalé místo. Měli jsme zde jen cca hodinu času což stačilo tak akorát na to si dát kafe/čaj a lehce se městem projít. K výstupu na místní hrad čas nezbyl ale asi jsme ani o nic nepřišli.
Elvas je a vždy byl pohraničním městem (leží cca 12 km od španělských hranic) a to mělo vliv na jeho vzhled. První část hradeb zde vystavěli již Maurové, kteří zde po 500 let sídlili až do roku 1230. Hlavní část dnes viditelných hradeb pak pochází ze 17. století kdy byly postaveny i dvě pevnosti ležící mimo město - Forte de Santa Luzia a Forte de Nossa Senhora da Graça. Jinak i Elvas v neděli je ospalým městem což se bohužel projevilo i tak, že dva místní kostely (jedny z malá výjimečných pamětihodností ve městě) byly zavřené. Zpětně se Elvas z fotek prohlížených v suchu jeví podstatně lépe, než jak nám přišel toho deštivého dne přímo na místě... V Elvasi je ale hodně hezký akvadukt (Aqueduto de Amoreira) na který je hlavně hezký výhled, což se nestává tak často a v době kdy jsme ho fotili ze stráně za městskými hradbami dokonce ani nepršelo.
Cesta z Elvase do Lisabonu vedla skrz Évoru. Pohled na město od této cesty, kdy se nad hradbami města jasně tyčí věže katedrály by stál za fotku ale nezbylo než jako již mnohokrát litovat, že jsme tady odkázáni na autobusové linky a nemůžeme si zastavit kde a na jak dlouho bychom chtěli.
Návrat do Lisabonu byl cestou do slunečného počasí (ale i v Lisabonu ten den pršelo, takže bychom tomu tam také neunikli). Autobus do Lisabonu vjel po druhém mostu ve městě - mostu 25. dubna začínajícího u nohou sochy Cristo Rei. To byl hezký konec výletu, protože takový výhled na město, jako z tohoto mostu, není z žádného jiného místa.
Évora
Montemor-o-Novo
![]() Igreja do Calvário |
![]() Hrad |
Elvas