![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
4. - 6.6. 2004 - Porto, Vila Nova de Gaia, Aveiro
Porto, ležící asi 310 km severně od Lisabonu, je druhé největší portugalské město. Toto město na severním břehu řeky Douro (nedaleko jejího vyústění do oceánu) dalo Portugalsku jméno (Portucale - odvozeno od římských měst Portus a Cale) a Jindřicha Mořeplavce (narozen 1394). Celému světu pak toto město nadělilo portské víno.
Porto má úplně jiný ráz než Lisabon. Městu dominuje 76 metrů vysoká barokní věž Torre dos Clérigos, katedrála (bohužel toho času z větší části v opravě) a několik mostů klenoucích se přes hluboké údolí Rio Douro. Kromě třech moderních mostů je zde dvoupatrový most Ponte de Dom Luís I. po jehož vrchní části bude zanedlouho jezdit metro (proto byl most obklopen lešením) a železniční most Ponte de Dona Maria Pia navržený v roce 1876 Gustavem Eiffelem.
Ač je Porto druhé největší portugalské město, není problém ho z větší části projít za jeden den. Tak jsme také s Janou po příjezdu v pátek učinili.
Větší část UNESCem chráněné části města zabírá čtvrť Ribeira plná uzkých, tmavých a ne příliš vábných uliček a celkově působící "středověkým" dojmem. Tato čtvrť má ale moc hezké nábřeží, což je jedna z věcí, které mi v Lisabonu chybí.
V pátek večer se od moře na město nahrnula hustá mlha, která se sice do rána rozplynula, ale stejně byla sobota zatažená a skoro bez sluníčka. Ještě že jsme většinu města vyfotili již v pátek.
V sobotu jsme prošli zbytek města. Za zmínku stojí hlavně interiér kostela São Francisco. Zvenku prostě vypadající kostel skrývá uvnitř bohatou výzdobu na kterou bylo použito několik set kilogramů zlata (údaje v jednotlivých průvodcích se v přesném množství značně liší). Bohužel se zde nesmělo fotit protože např. vyřezávaný strom symbolizující Ježíšův rodokmen by stál za "zvěčnění".
Na jižním břehu řeky Douro přímo proti Portu leží Vila Nova de Gaia. Od kláštera Mosteiro da Serra do Pilar, stojícího na kopci nad tímto městem, je hezký výhled na Porto. Hlavním důvodem proč řeku překročit je však portské. Nikoliv v samotném Portu ale právě zde se nacházejí sklípky asi všech velkých značek. Sotva člověk most z Porta přejde, už se na něj vrhnou "odchytávači" jednotlivých sklípků a zvou k prohlídce sklípku a hlavně k ochutnávce toho jejich portského.
Již v pátek, kdy jsme do Vila Nova de Gaia zabrousili, jsme si vyhlédli dva sklípky. První volbou byl Graham's zejména proto, že měl nejsympatičtějšího odchytávače: milého staříka, který se nás nejprve zeptal zda mluvíme francouzsky či anglicky aby nám pak stejně cestu do jeho sklípku popsal ve francouzštině, kterou ani jeden nevládneme. V Graham's se nás ujala sympatická mladá Italka, která nám lámanou angličtinou stručně popsala historii, způsob výroby a jednotlivé druhy portského. Byla strašně milá, ale ještě že jsme si předem ve svých průvodcích o portském něco přečetli... Pak přišla na řadu ochutnávka: dva druhy bílého portského a tři červeného. Těžko se rozhodovalo, které z těch pěti je lepší. Po té jsme se přesunuli do sklípku Kopke. Bohužel nás ten den město svedlo k línému ploužení se jeho ulicemi a tak jsem do Vila Nova de Gaia dorazili dost pozdě a v čase příchodu ke Kopke už skoro zavírali. Bylo to tak sice bez prohlídky, ale na ochutnávku se dostalo. Opět jsme dostali dva druhy bílého a tři červeného. Portské to nebylo špatné, ale všechny druhy měly takovou drsnější chuť. Nakonec jsme stihli ještě třetí sklípek. Napřed nám sice bylo blbé jít už do toho druhého v obavě, abychom nevypadali jako somráci co se takto zadarmo opíjejí. Ale u Kopkeho jsme potkali partu Holanďanů, kteří stejně jako my byli před tím u Graham's a nakonec jsme se s nimi sešli i v tomto třetím sklípku. Takže jsou tady asi na takovéto vymetání zvyklí. Sklípek Krohn byl otevřený teprve druhý den a jako jediný (či jeden z mála) měl otevřeno déle. Zde se nám dostalo po třech druzích od každé "barvy". Stejně jako v Graham's i zde byla všechna vína výborná. Zaujalo mne, že nejen jednotlivé druhy jedné značky, ale i podobné druhy různých značek se od sebe výrazně chuťově liší, že to je schopen poznat i laik jako já.
Nedělní doprava zpět do Lisabonu se již od rána komplikovala. Nejprve v Porto nejezdily autobusy (na nábřeží se běžel nějaký závod) takže jsme nestihli vlak, v Aveiru, kde jsme se cestou stavovali, byl problém najít odkud že to jede autobus a nakonec nečekaný přestup v Coimbře do jiného autobusu (stejně jako při cestě z Coimbry 16.5. dvoupatrového, tentokrát naštěstí s fungující klimatizací).
O Aveiro se toho moc nedá napsat. Je to takové malé ospalé město, kde zdaleka největší událostí za poslední roky budou dva zápasy Eura a se šampionátem spojené kulturní akce. Aveiro byl kdysi prosperující přístav, ale město se nikdy nevzpamatovalo z bouře roku 1570, která ho od moře odřízla. Město je známé svými malovanými loďkami, ale více než na kanálech samotného města je jich vidět v lisabonském námořním muzeu.
Porto
Aveiro
![]() Nádraží v Aveiru |
![]() Canal de São Roque |
![]() Lodě na kanále Central |
![]() Nevyužívaná solná pole |