![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
16. - 19.7. 2004 - Serra da Estrela
Ve čtvrtek jsem ve škole skončil a tak jsem se mohl pustit do většího cestování než na jaké byl čas v uplynulých pěti měsících. Zbývající dva týdny v Portugalsku jsem si rozvrhl do dvou výletů - prvním z nich byla cesta do přírody, do pohoří Hvězdy neboli do Serra da Estrela.
Cestu jsem začal v městečku Covilhã v nadmořské výšce asi 500 m. První den jsem věnoval výstupu do hor (hory sahají skoro až do 2000 mnm) k místu, odkud by se další den dalo vyrazit k nějakému zajímavému cíly. Ten den jsem toho z hor ještě moc neviděl, protože cesta se dlouho klikatila po svahu, který se tyčí na Covilhou. Navíc jsem šel po silnici což v kombinaci s teplotami přes 30 stupňů nebylo nic příjemného. Původně jsem chtěl dorazit až do kempu Covão da Ametade ale nakonec jsem přenocoval v osadě Penhas da Saúde v nadmořské výšce 1500 m a asi 10 km od Covilhy.
Cílem druhého dne byl výstup na nejvyšší portugalskou horu (alespoň tedy pevninskou) - horu Torre s výškou 1993 mnm. Z Covilhy jsem byl vybaven mapou s vyznačenými turistickými trasami takže vše se zdálo snadné. Ale zhýčkán komfortním značením turistických stezek v Čechách, chvíli mi zabralo přizpůsobit se jejich portugalskému pojetí. Jednak jsem si musel zvyknout na nepřítomnost jakékoliv stezky či pěšiny - cestu pustinou si člověk musel mezi kamením a keři hledat sám. Také na přítomnost značek se nedalo moc spoléhat. Většinou je buď nahrazovaly malé kamenné mohylky nebo prostě žádné nebyly. Ze začátku to tak sice bylo trochu matoucí, ale když si na to člověk zvykl a přestal si připadat ztracený, bylo naopak cestování o to zábavnější.
Z Penhas da Saúde na Torre je to necelých 10 km. Tentokrát už naštestí po silnici vedla jen malá část cesty a konečně jsem si tak připadal vzdálen civilizaci. Krajina se v průběhu cesty dost měnila. Nízké zelené keře střídaly ohořelé pahýly jejich méně šťastných bratrů, kteří shořeli při požárech, které nejsou v letním Portugalsku ničím vyjímečným. Bezútěšná spáleniště přecházela v louky a planiny rozryté strouhami zurčících potůčků (v červenci tam ovšem nic nezurčelo). Nikde ale nebyl porost vyšší než asi tak do pasu a o stínu jsem si tak mohl nechat jen zdát. Teploměr se totiž ten den opět vyšplhal k hodnotám, které člověk ocení při pobytu na pláži ale ne při celodenní tůře.
Cestou jsem kromě krav, ještěrek a hmyzu nepotkal živou duši a na lidské bytosti jsem narazil až na vrcholu Torre. Na vrchol vede silnice a tak je toto místo oblíbeným cílem domácích "turistů". Samotný vrchol je ale nic moc. Ostatní vrcholy v okolí a přilehlé hřebeny jsou jen o málo menší, takže z Torre není žádný extra rozhled. Ona taky Torre není vlastně odnikud moc vidět. Pouze dvě staré radarové věže na jejím vrcholu jsou vidět z dálky (např. již z Penhas da Saúde). Samotný výstup na horu je tak podstatně zajímavější než hora samotná.
Z Torre jsem se vracel zpět ve svých stopách až k malému údolí, kterým protéká jeden z potoků, které později tvoří řeku Zêzere. Údolím jsem rychle prošel (pronásledován ovčáckým psem patřící k rase, jež byla v těchto horách vyšlechtěna což byl mimořádný "folklórní" zážitek) a po krátké cestě po silnici dorazil do kempu Covão da Ametade. Kemp leží v březovém háji krčícím se pod horou Cantaro Magro (1928 m) a přilehlými hřebeny.
Bohužel díky menší nehodě večer v kempu jsem musel změnit plány na následující dny. Údolí řeky Zêzere s roztroušnými kamenými staveními ovčáků jsem tak viděl jen zběžně a vodopád Poço do Inferno (Pekelná studna) jsem musel vynechat úplně. Třetí den v horách jsem tak strávil na cestě zpět do Covilhy. Cesta zpět (z kopce) byla rychlejší než lopotný výšlap z prvního dne a dokonce se mi i podařilo najít značky vyznačující stezku vedoucí mimo silnici (tyto značky jsem první den úspěšně přehlížel). Čas, který jsem takto ušetřil, jsem ale strávil následným blouděním v Covilhe
Hory jsem sice musel vzdát ale do Lisabonu se mi vracet nechtělo a tak jsem zamířil do města Guarda ležící na východním okraji Serra da Estrela. Guarda je nejvýše položené portugalské město. Založena byla roku 1199 Sanchem I. (druhým portugalským králem) jako strážní město střežící nedalekou hranici se Španělskem. Kromě katedrály (v neděli i v pondělí bohužel zavřené) zde za vidění stojí zbytky židovské čtvrti. Zde se na několika kamených futrech domovních dveří zachovaly značky označující, že v domě žijí tzv. Noví křestěné neboli židé, kteří byli nuceni v 16. století konvertovat. Tyto značky měly obyvatele domu ochránit před inkvizicí.
Guarda byla na této cestě mojí poslední zastávkou a v pondělí odpoledne jsem z ní zamířil zpět do Lisabonu. Guarda jinak dostála minimálně prvnímu ze čtyř označení, které u ní zmiňuje můj Průvodce: chladná, bohatá, silná a ošklivá. Zimu, jaká zde byla v pondělí, jsem v Portugalsku nezažil snad od února.
Serra da Estrela

Guarda