|
|
|
|
|
Závěr
Kdybych se teď podíval z okna tak neuvidím sochu Cristo Rei ale koleje na Jižním městě a komín malešické spalovny. To znamená jediné - jsem zpátky doma. Pět a půl měsíce uteklo a přišel čas se vrátit, protože jak říká Terry Pratchett v Lehkém fantastičnu: dokud se člověk nevrátí domů, tak vlastně nikde nebyl protože tam pořád je.
|
Na začátku jsem doufal poznat Lisabon a snad pár dalších měst a nikdy bych se nenadál, že toho zde zvládnu tolik a že se podívám téměř všude, kam se za víkend a bez vlastního auta podívat dalo. Ke konci už opravdu nebylo jednoduché vymyslet si program na víkend... Přesto ale zbylo dost míst která jsem nestihl: město Serpa a opevněná vesnice Monsaraz v Alentejo, menhiry u Évory a na světě největší sbírka umění doby kamenné ve Vila Nova de Foz Côa, města Bragança a Miranda do Douro a vlastně celá provincie Trás-os-Montes, údolí řeky Douro s vinicemi, kde se rodí portské, posvátný les Buçaco nedaleko Coimbry, národní park Peneda-Gerês u severní hranice se Španělskem, mnoho míst v pohoří Serra da Estrela či snad muzeum umění Calouste Gulbenkiana v Lisabonu, ke kterému jsem to měl necelých 20 minut pěšky od koleje a přesto jsem se tam nedostal. A tento seznam určitě není úplný. Portugalsko je sice malá země, ale je tu toho tolik, že prostě půlrok (přesněji: víkendy za jeden půl rok) na celou zemi nestačí. To, že jsem se tady o víkendech "neflákal" dokazuje i tato » mapka s vyznačenými místy, kde jsem byl. |
 |
Půlroku je ale dost dlouhá doba na to, aby člověk přestal být "vyplesklý" z každé igreji a z každého castela a začal si více všímat místních lidí, jejich mentality a obyčejného každodenního života vůbec. Tyto věci na mých stránkách nenajdete - špatně se fotí a i slovy je zachytit není lehké. Omezím se tedy na konstatování, že pokud si člověk Portugalsko nezamiluje proto jaké bylo, nemůže si ho snad neoblíbit proto, jaké v současnosti je.
Hlavní část mého pobytu zasahovala do jara a léta což jsou určitě ty nejkrásnější roční období v Portugalsku (i když pro někoho může být portugalské léto příliš horké). Navíc jsem měl to štěstí, že jsem tam byl v době konání Euro'2004. Nejsem sice žádný fotbalový fanda, ale je něco jiného šampionát na druhé straně zeměkoule sledovat doma v televizi a něco jiného je ho prožít přímo na místě navíc v zemi, která fotbalem v jakékoliv podobě žije. Sice jsem přímo na žádném zápase nebyl, ale té atmosféře se prostě uniknout nedalo. Mimochodem: ačkoliv jsem to vůbec nezamýšlel, nakonec jsem navštívil všech 8 měst, kde se "Euro dois mil e quatro" neboli Euro'2004 hrálo: Lisabon, Leiria, Coimbra, Porto, Aveiro, Braga, Guimarães a Faro.
Na těchto stránkách nejsou vystaveny zdaleka všechny fotky, které jsem v Portugalsku udělal - počítadlo snímků mi za tu dobu poskočilo o téměř 3900... Mnohé snímky bych dnes už fotil jinak (nebo se o to alespoň pokusil). Přesto doufám, že ty co jsem na tento web vybral jsou dostatečně dobré a reprezentativní a že něco řeknou nejen mě a lidem kteří v Portugalsku byli.
Odlet z Lisabonu byl hezkou tečkou za celým pobytem v Portugalsku. Na letišti jsem potkal Zuzanu, která studovala v Coimbře a kterou jsme tam s Janou potkali, když jsme v květnu v Coimbře byli. Zuzana se vracela stejnými letadly jako já, takže jsme se cestou domů mohli společně rozplývat nad pastel de nata, který nám v letadle naservírovali, a hlavně společně fňukat jak moc se nám z Portugalska nechce.
Poslední pohled, který nám Lisabon poskytl, byl Parque das Nações (tedy bývalý areál Expo'98), most Vasco da Gama a silnice směrem k Santarému na které začínalo tolik mých cest...
 Lisabonské letiště Laskavý čtenář promine, že toto není doopravdy poslední fotka v Portugalsku pořízená - letiště jsem fotil týden před odletem 22.7. |