Déšť vytrval až do 9h ráno, kdy náhle ustal a vysvitlo slunce. Díky síle portugalského srpnového slunce stan a ostatní věci schly docela rychle a mohli jsme vyrazit dál.
Další část cesty vedla po značené turistické značce. Respektive měl vést, protože zacházka k dolemenům nás z ní svedla a ráno jsme vyrazili špatným směrem a chvíli nám trvalo, než jsme si to uvědomil a omyl napravili.
Cesta vedla kousek po asfaltce, z které odbočila do městečka Vilar de Soente a dál už vedla příjemnou stezkou mezi vinicemi a staveními. Díky občasné přítomnosti zavlažovacích kanálů připomínala krajina trochu Madeiru.
Tak jsme dorazili do dalšího městečka jménem Soajo, kde jsme doplnili zásoby a pokračovali dál k vesničce Adrão, před kterou jsme přenocovali.
